Search
  • Vašek na moři

Naše první plavba

První článek ze seriálu o loňských plavbách. Loď S/Y Red Wolf jsme si koupili v polovině srpna a ihned vyrazili na první třídenní plavbu.


S/Y Red Wolf v přístavu Peenemünde.


S/Y Red Wolf jsme si pořídili v cca polovině srpna. Přibližně tou dobou se nám i podařilo prodat naši stávající plachetnici kotvící na Brněnské přehradě, takže do sebe vše pěkně zapadalo. Jak to tak u nových majitelů lodí bývá, museli jsme ji samozřejmě co nejdříve vyzkoušet, a tak jsme zcela záhy vyrazili na třídenní plavbu po Baltu.


Poprvé jsme se na Balt vypravili jako novopečení majitelé S/Y Red Wolf ještě předtím, než si z ní její bývalý majitel vyndal všechny své osobní věci. Loď jsme ještě neměli přepsanou, ale narychlo jsme vyřešili alespoň pojištění u Allianz, která nás upřímně překvapila svou pružností při sjednávání tohoto nestandardního produktu. Více o přepisu a pojištění lodě si můžete přečíst v mém předchozím článku.


Na plavbu jsme měli tři dny, a tak jsme po příjezdu do Lauterbachu a nalodění v cca 3 hodiny ráno cca okolo desáté ranní nelenili a vyrazili na Greisfald (pozn. Greisfalder Boden) směrem do kanálu Strelasund mezi Rujánou a pevninským Německem. Naším cílem byla na doporučení Marina Neuhof. Plujeme nejdříve na motor, ale hned jakmile se alespoň trochu rozfouká, tak vytahujeme plachty.


Konečně plujeme.


V průběhu plavby zkoušíme postupně malou, střední i velkou genu a na tu velkou loď uhání okolo pěti uzlů i ve větru okolo osmi. S úsměvem na tváři tak plujeme směrem k Stahlbrode, kde míjíme kyvadlový trajekt. Ten je po mostě v Stralsundu druhým ze způsobů, jak se na ostrov Rujána dostat. My jej však nevyužíváme, protože do Lauterbachu to trajektem vyjde časově cca nastejno, ale most je přeci jen flexibilnější. Dále pak už vzhledem k nedostatku větru musíme pokračovat na motor.

Motor nás vyděsí po doplutí do Mariny Neuhof, když při pokusu v maríně loď přeparkovat, nenastartuje.

U našeho motoru bych se chvíli zastavil. Jedná se o Volvo Penta MD5A, dieselový jednoválcový motor s výkonem 5,6 kw – cca 7,5 koně. Tedy takový výkon motor alespoň měl, když byl vyroben společně s lodí v roce 1981. Obecně má tento oldtimer pověst nerozbitného motoru, na který je potřeba hlavně příliš nesahat a doplnit to pravidelným servisem. Dokonce jde v případě vybití baterií nebo problému se startérem nastartovat i klikou.


Ten náš se zdá na první pohled v pořádku, máme pouze informaci od minulého majitele, že z něj po delší plavbě vytéká do studánky (pozn. někdy také nazývána stokou, či anglicky bilge), tedy do prostoru ve středu lodě pod motorem a podlážkami, trochu oleje. To se i zatím potvrzuje a každý den plavby utíráme malou louži toho, co v tu chvíli považujeme za motorový olej. Ten však z motoru skoro neubývá, tak tomu nepřikládáme příliš velkou pozornost.


Deštivý Neuhof.


Na naší první samostatné plavbě motor zatím funguje, jak má. Vyděsí nás však po doplutí do Mariny Neuhof, když ve chvíli, kdy se rozhodneme po zakotvení loď vzhledem k blížící se průtrži mračen přeparkovat, nenastartuje. Naštěstí jsme u mola, tak máme dost času se do něj pustit.


První podezření padne na spínací skříňku, ve které nesvítí kontrolka. Ta je původní a kdyby už v ní byly špatné kontakty, tak bychom se ani nemohli moc divit. Rozděláváme motorový prostor a po chvíli bádání a seznamování se s motorem začneme podezřívat pro nás zvláštní pojistkovou kartuši shora na motoru. Přestože do ní vchází a vychází jeden kabel, uvnitř je čtveřice kontaktů–pojistek. Když s ní zahýbáme, celý motor najednou ožije. Přepojujeme proto vstupní kabel na druhou ze čtyř pojistek a problém je vyřešen.


Pojistková skříň na motoru, kde stačilo naštěstí jen přepojit kabel.


Tak to bylo jednoduché. Pojistka na motoru je dobře dostupná a vzhledem k systému čtyřnásobné redundance je přepojení na druhou pojistku záležitostí cca na minutu. Tím náš Made in Norway motor značky Volvo Penta jen získává na kreditu. Kdo jste kdy měli na lodi jednoválcový dieselový motor se setrvačníkem velikosti jídelního talíře, tak jistě chápete, že to, aby se za provozu “utřepal” nějaký kontakt není nikdy daleko.


Neuhof má své kouzlo. Nejlepší na něm je místní bistro s výbornými rybami a venkovním sezením. To plní svůj účel i v případě průtrží mračen, které Balt na konci léta umí. Máma s tátou si to tu užívají dvojnásob. Přeci jen před nákupem S/Y Red Wolf na Baltu nikdy nebyli, a proto nasávají atmosféru plnými doušky. Tak máme další oblíbenou marínu. A to je jich tu k objevování ještě nespočet.

V Peenemünde najdete zaparkovanou sovětskou ponorku, východoněmeckou raketovou loď i nacistickou továrnu na rakety V2.

Další den vyrážíme zpátky Strelasundem a přes Greisfald směrem do Peenemünde. Já jsem tuto malebnou klubovou marínu u bývalého vojenského přístavu navštívil už pár let zpátky a vím, že rozhodně stojí za vidění. Provází nás nejdříve boční a pak zadní vítr, cca 12-15 uzlů, ideální plavba pod plnými plachtami s velkou genou rychlostí přes 6 uzlů směrem k našemu cíli. Před vjezdem do kanálu na cestě k Peenemünde vyměňujeme velkou genu za tu střední a zkoušíme funkčnost motoru. Vše se zdá v pořádku, a tak si užíváme plavbu na plachty i úzkými kanály (ty užší mají cca 20 metrů na šířku) až před marínu. V Peenemünde se pak večer procházíme okolo sovětské ponorky, východoněmecké raketové lodě a nacistické továrny na rakety V2. Všem fanouškům vojenské historie toto místo doporučuji.


Pod plnými plachtami směrem na Peenemünde.


Poslední den naší plavby nás čeká přejezd z Peenemunde zpátky do Lauterbachu. Jelikož nás čeká dlouhá cesta domů (pozn. do Brna je to z Lauterbachu cca 8,5 hodiny autem), vyrážíme mezi osmou a devátou hodinou. Hned před marínou vytahujeme plachty a pouštíme se na předoboční vítr a střední genu soustavou kanálů zpět na volné moře na Greisfaldu.


Sovětská ponorka v Peenemünde.


Toho rána ještě řešíme protékající manžetu u záchodové pumpy. Albin Cirrus má záchod umístěný v přední kajutě pod postelí. Když jsou vlny, je loď nakloněná či je zatížená příď, tak od pumpy prosakuje voda směrem do studánky. Poznáme to podle mokrého koberce na podlaze. V tuto chvíli to řešíme uzavřením záchodových ventilů a protékání se zastavuje. To byla opět ta jednoduchá varianta. Od předchozího majitele se dozvídáme, že pumpa byla nedávno repasovaná a že si nejspíše sedla gumová manžeta. Dáváme si tedy závazek, že se příště k Baltu vypravíme vybavení dlouhým šroubovákem, kterým manžetu dotáhneme.


Protékající manžeta záchodové pumpy.


Po cca pěti hodinové plavbě v cca 12 uzlovém větru přistáváme v Lauterbachu. Opět s úsměvem na tváří, protože loď se na plachty chová ukázkově. Vyvážené kormidlo, které můžete i pustit, variabilita předních plachet i relativně vysoká rychlost na plachty (v kontextu délky lodě) nás utvrzuje v tom, že jsme vybrali správně. Jistě, loď nás trochu zkouší malými technickými problémy, ale celkově jsme moc spokojeni. Vypadá to, že na těch námořnických pověrách přeci jen něco bude. Lodě neradi mění majitele a toho nového vždy potřebují nejdříve trochu ozkoušet, než ho přijmou za svého.

52 views

O mně

Jsem jachtař, mořeplavec a námořní nadšenec. Většinu času na moři trávím na vlastní plachetnici S/Y Red Wolf kotvící na Rujaně na Baltu. Rozhodl jsem se žít, a tak pluju, abych žil.

 

Přečtěte si více

 

Kontaktujte mě

Rád vám zodpovím jakékoliv dotazy nebo poradím, jak se na Baltu zorientovat.

vaclav.huk@gmail.com

+420 720 159 464

 

© 2020 by Václav Huk